McDonnell Douglas F-4X Super Phantom: když chtěl Izrael postavit vlastní Mach 3 letoun

Na přelomu 60. a 70. let čelil Izrael sovětským MiGům-25 operujícím z egyptských základen. Letouny létající ve výškách přes 20 kilometrů byly pro tehdejší izraelské stíhače prakticky nedostižné. Odpovědí měl být ambiciózní projekt F-4X Super Phantom - pokus posunout známý Phantom až na hranici Mach 3. ¹ ²

Na přelomu 60. a 70. let se nad Blízkým východem objevilo letadlo, které zásadně změnilo rovnováhu sil. Sovětský MiG-25 Foxbat, operující z egyptských základen, létal ve výškách přes dvacet kilometrů a rychlostí blížící se Mach 3. Izraelské letectvo tehdy nemělo prostředek, jak takový stroj zastavit. ¹

Problém nebyl jen vojenský. Byl i psychologický.

Sovětské průzkumné lety během Opotřebovávací války (1969-1970) probíhaly prakticky beztrestně. MiG-25 byl příliš rychlý a příliš vysoko. Izraelské F-4E Phantom II, tehdy páteř letectva, jednoduše neměly potřebný výkon. Proti Foxbatu byly bezmocné. ²

A právě tehdy vznikl jeden z nejzajímavějších projektů studené války - F-4X Super Phantom.

McDonnell Douglas F-4 Phantom

Nápad jednoduchý. Realizace téměř nemožná.

Myšlenka byla přímočará: vzít osvědčený Phantom a posunout jeho výkony do oblasti Mach 3. Pokud Sověti dokázali postavit Foxbat, proč by nešlo upravit už existující platformu?

F-4X měl být extrémně upravenou verzí F-4E. Cílem byla maximální rychlost kolem Mach 3,2 a operační výška přibližně 78 000 stop (cca 24 km). Letoun měl sloužit především jako vysokorychlostní průzkumná platforma, vybavená dlouhoohniskovou kamerou HIAC-1 LOROP, která umožňovala snímkování cílů z velké vzdálenosti bez nutnosti přeletu přímo nad nimi.

Na papíře to vypadalo přesvědčivě. V praxi šlo o boj s fyzikou.

Problém jménem teplo

Phantom byl konstruován jako nadzvukový stíhací bombardér s maximem kolem Mach 2,2. Posunout ho o další téměř jeden Mach výš znamenalo vstoupit do zcela jiné kategorie.

Při rychlostech nad Mach 3 dochází k extrémnímu zahřívání konstrukce. Povrch letounu se může zahřívat na stovky stupňů Celsia. SR-71 Blackbird tento problém řešil titanovým drakem, speciální konstrukcí i unikátní motorovou koncepcí. Phantom byl ale převážně hliníkový stroj.

Plány na F-4X proto počítaly s výraznými zásahy do motorů General Electric J79, zvýšením tahu, úpravami vstupů vzduchu i systémem chlazení. Jenže čím víc se návrh rozpracovával, tím víc bylo zřejmé, že nejde o „úpravu“, ale prakticky o vývoj nového letounu s omezeními původní konstrukce.

Jak by si stál proti MiGu-25 a SR-71?

Pro lepší představu dává smysl srovnat zamýšlené parametry F-4X s reálnými stroji své doby:

Parametr	F-4X (návrh)	MiG-25	SR-71
Max. rychlost	~Mach 3,2 (cíl)	Mach 2,8-2,83	Mach 3,2-3,3
Operační výška	~23 800 m (cíl)	~22 800 m	~25 900 m
Primární role	průzkum / interceptor	interceptor / průzkum	strategický průzkum
Stav projektu	nikdy nepostaven	sériová výroba	sériová výroba

Teoreticky by se F-4X výkonově přiblížil MiGu-25 a částečně i SR-71. Rozdíl je ale zásadní: Foxbat i Blackbird byly od počátku konstruovány jako specializované vysokorychlostní stroje. F-4X měl být extrémní evolucí univerzální platformy.

Proč z projektu sešlo?

Technické překážky byly jen část příběhu. Do hry vstoupila i politika.

Americké Ministerstvo zahraničí začalo mít obavy, že vznikne exportní letoun s výkonem blížícím se SR-71 Blackbird a s útočnými schopnostmi převyšujícími některé domácí platformy. Původní návrh F-4X proto nebyl schválen k exportu a musel být přepracován na čistě průzkumnou variantu RF-4X bez výzbroje.

Ani to ale nestačilo.

Americké letectvo následně od projektu ustoupilo. Objevily se obavy, že vysoce výkonný Phantom by mohl ohrozit financování nové generace stíhačů - především připravovaného F-15 Eagle.

Bez americké finanční podpory projekt ztratil smysl. Izrael se proto rozhodl pro jednodušší a levnější řešení: upravené F-4E(S) vybavené dlouhoohniskovou kamerou. Ty dostaly přezdívku "Shablool", tedy "Šnek".

Když ambice předběhne konstrukci

Projekt F-4X dnes působí jako fascinující ukázka doby, kdy technologický závod studené války tlačil konstruktéry na samotnou hranici možností. Byl to pokus reagovat na sovětskou demonstraci síly přímo v regionu, kde šlo o přežití.

Nakonec však zvítězila realita nad snem o Mach 3 Phantomovi.

A právě proto je F-4X jedním z nejzajímavějších zapomenutých projektů letecké historie.

Tento článek je vydán pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0).
Použité obrázky jsou získány z webu Wikimedia Commons. Portions © WikiMedia Foundation.

Odkazy a poznámky

Reference

Aktualizace

Aktualizace 15.2.2026

První vydání článku.

Seznam variant letounu McDonnell Douglas F-4 Phantom II (anglicky) na Wikipedii ↩
Opotřebovávací válka (1967 - 1970) (anglicky) na Wikipedii ↩